PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pětiletá prodleva mezi řadovými deskami je u mladé kapely vcelku unikátní záležitost. Moravští MEMORIA si se svým třetím albem dali celkem načas. Přímočará, jednoduše vystavěná, ale nesmírně hitová a chytlavá rocková muzika s kořeny v doom metalu, fungovala velmi dobře jak ve studiové, tak především v koncertní podobě. A nebylo to samozřejmě jen díky živočišnému projevu teenagerky za mikrofonem Andreji Baslové. Zapamatovatelné, i když někdy přeci jen prvoplánové, melodie a celkově profesionální provedení alba „Timelessness“ dávaly velmi solidní vyhlídky do budoucna.
Nyní, po pěti letech, má MEMORIA pozici pochopitelně o něco horší. O skupině už se nehovoří jako o mladé naději, ale naopak považována za zkušený soubor má „povinnost“ přijít s materiálem kvalitním a pokud možno ještě lepším, než nabízel předchůdce. Snaha vymanit se z pocitů, které provázely přijetí pět let staré desky, je patrná od prvních tónů úvodní skladby „Faithless Prophet“. Ozvěny předchozí podstatně přímočařejší tvorby, s důrazem na zpěvné refrény, jsou lehce identifikovatelné i nadále a nevypadá to tak, že by se MEMORIA chtěli vzdát svých nejcennějších skladatelských devíz, ale je zde patrná snaha znít dospěleji a komplexněji. Písně si stále zachovávají velmi příjemné a chytlavé refrény („Faithless Prophet“, „High Spirits Too Low“), ale zastřešují je o poznání košatější i komplikovanější aranže. Právě zde je možná kámen úrazu prvotního nepříliš příjemného dojmu z „Ambivalent Ecstasy“. Asi nikdo nečekal, že skupina bude po letech pokračovat v naivní a triviální hitové hravosti, neboť v tomto směru prostě vlak dále nejede, ale srovnání s rozjařenou minulostí prostě muselo přijít. Problém je především v tom, že moravští na své posluchače kladou o poznání větší nároky a odmítají se smířit s rolí, která jim byla v minulosti přisouzena, tj. s rolí kapely, která především baví a příliš toho neřeší. Toto je možná největší, ovšem naštěstí jen prvotní, překážka k přijetí „Ambivalent Ecstasy“.
MEMORIA se však i přes výšeuvedené nepouští do nějaké příliš náročné a hloubavé hudby. Jistou formou bezstarostné radosti, především díky hlasivkám suverénní Andreji Baslové, vykazuje však jejich tvorba i nadále. Přesto se však do popředí dostávají i méně optimistické nálady, včetně nostalgie a smutku („Splintered Heaven“), a to jak v hudební, tak i v lyrické složce. Tvrdé kytarové riffy jsou jedním z těch vhodnějších prostředků k vyjádření emocí obsažených v textech. V drsnějších vokálních polohách, právě ve spojení s těžkým kytarovým spodkem, mi Moraváci dokonce připomenou norské MADDER MORTEM, což je srovnání, které by mě v souvislosti s MEMORIÍ ještě nedávno napadlo jen stěží. Snaha zpestřit aranžmá, nahrávka zní sytě i díky četným klávesovým rejstříkům a příjemnému zvuku violy, poznávacím to znakem už i v minulosti, se setkává s úspěchem a především písně jako „Shed The Old Skin“ rostou právě díky klávesám, smyčcům a vrstveným vokálům do posluchačsky přitažlivé krásy.
Jsem moc rád, že mi různé okolnosti nedovolily napsat tuto recenzi bezprostředně po seznámení se s obsahem novinky MEMORIE. Výsledný verdikt by byl o poznání tvrdší a jak se časem ukázalo, i zbytečně ukvapený a nespravedlivý. „Ambivalent Ecstasy“ není deskou bezchybnou, přesto je však deskou obsahující podařené písně a deskou, která potvrzuje status její tvůrců. Ti díky ní definitivně nakračují ze zástupu nadějných kapel směrem do řadu zkušených stálic.
Narozdíl od předchůdce vůbec ne lehce přístupná deska, která však nabízí o to více trvalejší hudební kvalitu. Příjemná nahrávka, příjemný poslech.
7,5 / 10
Andrea Baslová
- zpěv
Zdeněk Pastorek
- kytara
Filip Chudý
- basa
Iva Dokoupilová
- viola
Honza Friedman
- klávesy
Pavel Fojtík
- bicí
1. Faithless Prophet
2. High Spirits Too Low
3. Don't Try
4. Splintered Heaven
5. Heart Gambled Away
6. Shed The Old Skin
7. Solitude-My Life
8. Lonesome Road
9. No Utopia
10. Lonely Echoes
Vydáno: 2008
Vydavatel: Redblack
Stopáž: 42:22
Produkce: MEMORIA
Studio: Hacienda
Mám v podstatě stejnou zkušensot jako recenzent. Ze začátku docela zklamání, ale postupně se to zlepšovalo až na těch osm bodů:-)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.